Takže se posadila. Posadila se pevně. Tak, že cejtila, jak se jí obě chodila dotýkají země. Cítila, jak ta země, o kterou se opírala, jí dávala přesně tu energii, kterou do té země vkládala. A to jí těšilo. Těšilo ji to tak, že nadechla. Nadechla se hluboce. Nadechla se tak, že si uvědomovala svoje plíce. A pak ten vzduch vydechla. A najednou se usmívala.
Konec.
tojedobry 