děda.

někdy mám pocit, že to nesnesu.

stáří a nemoci patří k životu.

___
každej, kdo někdy potkal mýho dědu, zná některou z jeho historek. třeba o tom, jak někdo zapomněl ve vlaku igelitku bankovek. nebo o tom, jak smažil bramboráky na saponátu a málem se otrávil. nebo o tom, jak na svatbu jeho prostřední dcery přijelo pár pákistánců, kteří pili slivovici a jedli vepřový. nejde vlastně ani tolik o ty historky jako o způsob, kterým je vypráví. je jedno, pokolikáté je slyšíte, stejně je vždycky se zaujetím posloucháte znovu.

děda si umí vzít slovo. při vyprávění, i při rozdělování úkolů. dědovi se neodporuje. děda je stavební kámen rodiny. když děda bouchne do stolu, je rozhodnuto.
___