sunday love

R1-35

 

„chceme od zivota vic, nez kolik do nej davame. teprve se ucime byt spokojeny s tim, co je, protoze porad chceme vic a lip a tak jsme furt neuspokojeny. myslim, ze kdyby nam konecne doslo, ze zivot nebude lepsi, ze my nebudeme lepsi, ze to opravdu dulezite zustava porad stejne, pochopili bysme, ze to mozna neni romanticka laska, ale je to laska.“

„porad po sobe chceme zapadnout do najaky predstavy o sobe. zapadnout do nejaky spolecensky role, najit svoje misto, obhajit si sebe pred ostatnimi, před sebou, misto toho, abychom vnimali, kym doopravdy jsme a prijali se.“

„kdy nam konecne dojde, ze nemusime nikomu nic dokazovat? kdy nam konecne dojde, ze nemusime naplnovat svoje, ani cizi ocekavani? kdy nam konecne dojde, ze se nemusime nikym stat? kdy nam konecne dojde, ze nas nic neudela stastnejsimi? kdy konecne prestaneme cekat? kdy nam konecne dojde, ze po sobe chceme moc? kdy si konecne dovolime citit veci tak, jak jsou?“ 

když teď sedím nějakou dobu v trávě a koukám do nebe, začnou se mi vynořovat vzpomínky a myšlenky

když tak sedím dost dlouho, pomalu blednou, až úplně zmizí

zůstává mi potom na hrudi taková podivná tíha, bolest a prázdnota

R1-01768-002A

 

sla jsem tou uzkou chodbickou na masarycce, (vis kterou?) libi se mi, jak je tam clovek na chvili uplne sam a zaroven se trochu boji, ze tam na nekoho narazi. libi se mi, jak se tam odrazi zvuk. dneska tam znelo todle. nejaky bezdomovec hral na klavir. o kousek dal si nejaky kluk cetl knizku. nekde v dalce stal pruvodci u vlaku. jinak tam na moment nikdo jiny nebyl…

Nekouřim

Todle se doopravdy stalo.

Jednou jsem se potkala s klukem, kterej měl dokonalej hudební vkus. Byl o šest let mladší než já a cokoliv řekl, znělo jako totální poselství.

Pamatuju si dvě:
„Nekouřim.“
„Pusť si todle. “

Od tý doby jsem ho neviděla. Ale má prej kapelu.